Ortodoncie

I. Ortodoncie

Ortodoncie je specializovaný lékařský obor zabývající se diagnostikou, léčbou a prevencí odchylných poloh zubů, nesouladu ve vztahu zubních oblouků a čelistí. Hlavním úkolem v praxi je včasná diagnóza, prevence, ovlivnění vývoje a léčba anomálií chrupu a odchylek okolních tkání. Ortodontické anomálie jsou dle závažnosti definovány jako nesprávné postavení jednotlivých zubů, skupin zubů nebo čelistních kostí. Cílem ortodontické léčby je vyvážený estetický a funkční celek.

Ortodontická léčba má mnoho tváří, ale všechny mají společné jedno: na jejím úspěšném konci by měl být spokojený pacient s esteticky i funkčně vyhovujícím chrupem a často i zlepšenou estetikou obličeje. K tomuto výsledku se však u různých pacientů dospěje různým způsobem. U někoho se jedná např. o léčbu fixním aparátem o trvání 1,5 roku s cca 2letou stabilizací snímacími aparáty, u jiného může jít o dlouholetý proces, při němž se vystřídá řada technik a způsobů léčby, často i ve spolupráci s jinými medicínskými obory. Výsledek by poté měl být stabilní, avšak v příslušném vztahu k normálním fyziologickým změnám chrupu během vývoje. Někdy je třeba pro stabilitu výsledku vykonat více, než je obvyklé, někdy je třeba dokonce podporovat dosažený stav až do konce života.

Ortodontickou léčbu smí provádět pouze specialista, který se po studiu stomatologie po dobu tří let komplexně připravoval na akreditovaném univerzitním pracovišti. Věnuje se prevenci a léčbě ortodontických problémů.

II. Léčba

Vlastní léčba se skládá ze dvou částí, aktivní léčby a fáze retence neboli stabilizace.

Aktivní fáze má mnoho forem. Může se jednat o léčbu snímacími aparáty, tzv. rovnátky, které lze vyjmout z úst, nebo fixními přístroji – zámky a drátky pevně usazenými na zubech, které lze zčásti vyjmout bez jejich poškození pouze v ordinaci. Tyto způsoby doplňují další pomůcky či úkony z oboru ortodoncie, např. různé snímatelné tahy, produkující doplňkové síly, nebo extrakce zubů. Všem těmto přístrojům a postupům je společné, že mění polohu zubů a z části i čelistí. Aby tyto síly mohly být prospěšné, a ne neúčinné, nebo dokonce škodlivé, je třeba pečlivě dodržovat lékařem stanovený režim, včetně nezbytných kontrol. Ten je nutno zachovávat po celou dobu určité ucelené fáze aktivní léčby a přerušovat pouze po konzultaci s lékařem. Pokud se určitá léčebná fáze přeruší, hrozí zdržení léčby a návrat směrem k původnímu stavu před léčbou. Pacient, popřípadě jeho rodiče, by měli důkladně poznat aparát, kterým jsou léčeni, snažit se přizpůsobit životní režim léčbě a aparát chránit. V případě poškození neprodleně vyhledat ošetřujícího lékaře a zjednat nápravu, nečekat na termín pravidelné kontroly. Čím složitější aparát je napevno nasazen v ústech, tím větší jsou nároky na velmi pečlivou a důkladnou hygienu chrupu. Součástí nasazení takovéhoto aparátu je instruktáž lékařem nebo školeným personálem o hygienické péči o takto vybavený chrup a v případě potřeby je možno se věnovat pacientům více individuálně. Některé typy vad přesahují možnosti léčby pouze ortodontistou a vyžadují mezioborovou spolupráci ortodontisty se specialisty styčných oborů, např. s parodontologem, čelistním chirurgem, protetikem apod.

Retenční neboli stabilizační fáze léčby je neméně důležitou etapou, kdy je třeba výsledek aktivní léčby uchovat co nejdéle, nejlépe až do konce života. Často pacienti po skončení aktivní léčebné fáze podcení stabilizační proces a nevěnují mu dostatečnou pozornost, což má za následek větší či menší recidivu neboli návrat směrem k původnímu stavu před léčbou. Je třeba proto dbát pokynů lékaře a dodržet stabilizační režim až do doby, kdy došlo k přizpůsobení organizmu na nový stav a ke vzniku nové rovnováhy. Jak již bylo naznačeno, u některých vad se někdy přes veškeré úsilí nepodaří vytvořit rovnovážný stav, přičemž estetického a funkčního optima bylo dosaženo. Zde je proto třeba podporovat výsledný stav retenčními aparáty velmi dlouhou dobu, někdy po celý život. Retenční aparáty jsou většinou snímací, nosí se odpoledne a v noci a pacienta výrazně neobtěžují.

III. Vhodný věk

Vhodný věk pro zahájení ortodontické léčby není stejný pro všechny ortodontické vady. Liší se podle typu vady, v některých případech i podle míry její výraznosti. V zásadě se začíná ortodontická léčba tehdy, jestliže v reálném čase pravděpodobně přinese vyřešení a dokončení léčby anomálie nebo výrazný přínos v rámci mezioborové spolupráce. Ortodontická léčba může být úspěšná v každém věku. Biologický proces zapojený do pohybu zubu je stejný u dospělých i dětí. Jen u dospělých je třeba brát větší ohled na stav chrupu a závěsného aparátu zubu. Pro úspěch ortodontické léčby u dospělých i dětí je totiž velmi důležité zdraví zubů, dásní a podpůrných tkání.